Locika jedovatá je léčivka z čeledi hvězdicovitých. Je jí přezdíváno bylina eunuchů nebo opium chudých v angličtině je známá jako „divoký salát“. Locika jedovatá je dvouletá rostlina, dorůstající výšky až dvou metrů. Má olistěnou oblou lodyhu, která se nijak nevětví. Listy jsou tuhé, vstřícné a modravě zelené. Plodem jsou černé nažky se stříbrnými štětinami, květenstvím vrcholíková lata se žlutými květy. Locika jedovatá kvete mezi červencem a zářím a to na slunečných kamenitých stráních. Jejím domovem je Evropa a Severní Amerika.
Použití jako afrodisiaka
Z lociky jedovaté se používá její nať a listy, ale hlavně sušený latex. Ten se získával tak, že se odsekla horní část rostliny a „mléko“, které vytékalo, se zachytilo a nechalo na slunci uschnout. Poté se v této formě kouřilo nebo se z něho vytvářely různé preparáty. Tato šťáva z lociky jedovaté je známá jako locikovina. Z lociky lze používat i kořeny, které se společně s usušenými listy kouří. Lociková nať se dá také extrahovat – naloží se na osm hodin do vody, která se potom vyvaří, zbylá černá klovatina se používá ve formě malých kuliček.
Dávkování
Při kouření by nemělo množství lociky jedovaté přesáhnout 30 gramů, v případě kuliček vzniklých extrahováním by to nemělo být víc, než jeden gram. Při předávkování se projeví vedlejší účinky jako je nadměrné pocení, bušení srdce nebo bolest hlavy. Locika je jedovatá.
Afrodisiakální účinky
Locika jedovatá má jednak uklidňující účinky, jednak vyvolává pocity euforie. Má tedy vliv především na vnímání a centrální nervovou soustavu. Mužům by rovněž měla zajistit pevnou erekci. Při větším množství ale může působit opačně – proto je nazývána také jako rostlina eunuchů.
